Spolek Líšeň sobě se od r. 2012 obnovením tradice a jejím udržování podílí na maškarní části již tradičních Líšeňských ostatků, kde průvod a scénky maškar doprovází krojovaní muzikanti a tanečníci.
Aktuální informace k líšeňským ostatkům 2020 na jdete na:
www.lisenostatky.cz
https://www.facebook.com/lisen.ostatky/
Líšeňské ostatky se konají od roku 2012 díky tvůrčí spolupráci Národopisného souboru Líšňáci a Divadla Líšeň. Znovuobnovená tradice navazuje na dlouhou a slavnou řadu masopustních veselic z 18. a 19. století, která byla přerušena až první světovou válkou. Tuto tradici bylo možné obnovit díky sběrateli líšeňských zvyků Františku Svobodovi (1883 – 1962), neboť nám v rukopisném záznamu dochoval ostatkový protokol (archiv Národopisného souboru Líšňáci), texty i melodie masopustních písní a další zprávy o tom, jak naši předkové svátek slavili.
Nápad obnovit slavnost, která je po hodech druhou největší událostí místního lidového života, vzešel od Josefa Trávníčka (Národopisný soubor Líšňáci), který také určil základní koncepci akce propojením krojované a maškarní části do jednoho dne (v minulosti chodily maškary až na druhý den po krojovaných). Ke spolupráci vyzval Pavlu Dombrovskou z Divadla Líšeň, která pojala maškarní část akce jako výzvu k sousedské spolupráci, možnosti společné tvorby místních. Tak si líšeňští, kteří mají k dispozici i výtvarníky Divadla Líšeň, vyrábějí masky a kostýmy, po večerech se scházejí a zkouší masopustní muziku či sepisují hříchy, za které bude popraven medvěd.
Slavnost se koná vždy v sobotu před popeleční středou, která znamená začátek půstu. Líšeňský ostatkový průvod vychází tradičně z ulice Kubelíkovy ve 14.00. V čele jdou v charakteristickém uspořádání stárci a stárky z hodů předchozího kalendářního roku, pro něž je to současně vyvrcholení a završení jejich stárkovského úřadu, protože po ostatcích budou zvoleni stárci noví. K vidění jsou zimní krojové varianty – děvčata v mušelínkách s fěrtochy (sukně se zástěrami) mají černé kabátky lemované kožešinou a na hlavách vyvázané květované tyrolské šátky s černou půdou na znamení přicházejícího kajícného postního období. Mužské tradiční zimní kabáty jsou ušité jako věrné kopie kabátu Líšňáka Petra Hanzla zvěčnělého na akvarelu Marie Gardavské z počátku minulého století.
Po krojovaných a vyhrávající dechovce pochodují maškary, kterým vévodí Bakus trůnící ve vozíku – „pojízdné posteli“ tažené čerty. Provází svými průpovídkami průběh procesí. Mezi maškarami, které můžeme spatřit jen jednou v roce, najdeme smrt s kostlivcem, čerty, medvěda s medvědářem, falešné nevěsty, kobylu, kozu s kozlem, neandrtálce a další všemožné bytosti.
Vzhledem k tomu, že žádný obrazový materiál se z místní starobylé tradice nedochoval, inspirací k vizuální podobě některých komických figur se staly fotografie tradičních českých a moravských maškar z knihy Jitky Staňkové a Ludvíka Barana „Masky, démoni a šaškové“. Avšak většina masek vzniká podle fantazie svých tvůrců a každý rok přibývají nové.
Průvod doprovází do pochodu hrající dechová hudba. Maškary laškují s diváky, k čemuž si průběžně dodávají kuráž různými druhy tvrdého alkoholu, žebrají či razítkují publikum razítky s milostnými a sprostými obrázky.
Na městečku (pro přespolní = nám. Karla IV.) je taneční vrchol průvodu – zpívají a tančí krojovaní i maškary. Krojovaná děvčata roznášejí typické masopustní smaživo – koblihy a boží milosti. Poté jdou krojovaní do kostela na požehnání a maškary mezitím před líšeňským zámkem popraví medvěda za všechny nespravedlnosti, které se v Líšni dějí. Během nepovedené popravy zahyne většina maškar. Díky zázračnému lektvaru (šlihovica) jsou však všichni šťastně zachráněni před smrtí a společně s několika sty návštěvníky akce si zatancují a zapějí v doprovodu sousedské ostatkové kapely originální líšeňské masopustní písně.
Průvod je zakončený odpolední zábavou v Dělňáku, při níž krojovaní tančí původní líšeňské tance typické pro toto období.
Večerní program zahajují opět krojovaní. Taneční zábava vrcholí „pochováváním basy“ s pohřebním průvodem, proslovem, slavnostním vykropením a satirickými žalmy faráře a kostelníka.
Řádně oplakaná basa je za sborového zpěvu všech účastníků vynesena ze sálu…
„Poslyšte, vážení, v tak pozdní hodinu
po velkém veselí přesmutnou novinu.
Tetka Kača se do nebe vydala
a neska valčíke naposled zahrála!
Do středy zbévá nám jenom kotrmelec,
tak, lidi, nezapomeňte jít na popelec!“
Každé Ostatky pro nás také znamenají silnou vzpomínku na zesnulého Josefa Trávníčka, díky němuž byla tradice staré lidové slavnosti v Líšni obnovena.
Akci pořádají Národopisný soubor Líšňáci, Divadlo Líšeň, Líšeň sobě a Kulturní centrum Líšeň. Finančně zajišťuje MČ Brno-Líšeň a statutární město Brno.
S použitím textů Josefa Trávníčka
Pavla Dombrovská, 2019
původní text zveřejněn na portálu vlisni.cz:
https://www.vlisni.cz/spolky-sdruzeni/lisenske-ostatky-2019